Nenechme se deprimovat žebříčky

V posledních letech se v médiích i v odborných publikacích ve světě, ale i u nás, stále častěji objevují různé mezinárodní žebříčky hodnotící a srovnávající úroveň a kvalitu jednotlivých vysokých škol. Je to přirozený důsledek globalizačních procesů, které vysokoškolské soustavy jednotlivých zemí postupně propojují do celosvětového komplexu, a s nimi spojeného růstu konkurence na celosvětovém „vysokoškolském trhu“. Následující příspěvek přináší rozbor výsledků vysokých škol z různých v žebříčcích a jejich vývoj mezi roky 2005–2011. Dovozuje, že celkové hodnocení každého vysokoškolského systému je třeba vztahovat k velikosti dané země a interpretuje vývoj umístění jednotlivých zemí; ukazuje také postavení českého vysokého školství.

Redakce Vysoké školství ve světě

Dnes již opravdu málokdo pochybuje, zda mají žebříčky v oblasti hodnocení vysokých škol význam a budoucnost. Hovoří se spíše o tom, že by se měly rozvíjet tak, aby uživatelům (univerzitám, studentům, politikům i veřejnosti) poskytovaly co nejrelevantnější informace a spíše než k propagaci několika světových univerzit přispívaly k rozvoji vysokoškolských systémů ve světě.

Vedle počtu žebříčků roste také jejich význam a rychle se zdokonalují jejich metodologie. Mezi nejvýznamnější patří především Academic Ranking of World Universities (ARWU), který byl v roce 2004 zveřejněn jako vůbec první, QS World University Ranking (QS), THE World University Ranking (THE), SCImago Institutions Ranking (SCImago) a na Evropu zaměřený CHE Excellence Ranking (CHE). O všech lze samozřejmě podrobné informace nalézt na internetu. Jejich výsledky však není možné bezmyšlenkovitě přebírat, protože obsahují celou řadu oprávněně kritizovaných nedostatků, které se do výsledků jednotlivých vysokých škol samozřejmě promítají. Neškodí tedy podívat se také na méně viditelnou tvář žebříčků a na způsoby, jak jsou vytvářeny.

Podrobnější rozbor, který zpracovalo Středisko vzdělávací politiky PedF UK, ukazuje na dva hlavní okruhy problémů. Zaprvé je nesporné, že žebříčky zvýhodňují školy z anglicky mluvících zemí. To se příznivě promítá do jejich hodnocení, přestože to neodráží jejich kvalitu (vylepšuje to umístění vysokých škol například z Irska, Nového Zélandu nebo z Austrálie).

Problémem je také fakt, že se většina žebříčků zaměřuje především na nejsnáze měřitelné ukazatele, jako je výkonnost škol ve vědě a výzkumu (do žebříčku se tedy nemůže prosadit například sebelepší umělecká škola nebo výborná škola zaměřená na celoživotní vzdělávání). Tím žebříčky ovšem nepřípustně redukují rozmanitost funkcí vysokých škol na jedinou dimenzi a pomíjejí tak funkce ostatní.

Jejich tvůrci se snaží různými způsoby tyto nedostatky omezovat, takže neustále dochází k metodologickým změnám. O významnou inovaci se pokouší například QS World University Ranking (dříve THE-QS World University Ranking). Je sice nadále částečně založen na tzv. tvrdých datech, jako je počet citací výzkumných prací vzniklých na škole a citovaných v jiných časopisech a publikacích, počet akademických pracovníků na jednoho studenta nebo podíl zahraničních studentů a učitelů, vychází však také z údajů dvou velkých celosvětových šetření mezi akademiky a mezi zaměstnavateli absolventů vysokých škol. Výsledky obou velkých šetření přitom mají v celkovém hodnocení QS poměrně vysokou váhu – dohromady 50 %.

Je tady však ještě další problém. V českých médiích se většinou uvádí, že naše univerzity nedopadají v mezinárodních žebříčcích příliš dobře. Mezi nejlepšími několika stovkami škol se jich umístí jenom několik málo a navíc spíše s horším pořadím. Svědčí to ovšem opravdu o jejich výkonnosti nebo dokonce kvalitě? a co to vlastně vypovídá o českém vysokém školství? Jakou roli hraje v umístění velikost země? Vždyť Česká republika má například třicetkrát méně obyvatel než USA!

Tak tedy: Jak na tom v mezinárodním srovnání skutečně jsme, vezme-li se v úvahu také počet obyvatel? O tom vypovídá ukazatel výkonu vysokého školství, který řeší problém spojený s velikostí zemí a umožňuje tedy jejich korektní srovnání. Je totiž konstruován jako podíl celkového součtu bodů všech vysokých škol určité země umístěných v daném roce v žebříčku QS vzhledem k počtu obyvatel této země.

V nejnovějším vydání žebříčku zpracovaného výzkumnou skupinou QS pod názvem QS World University Rankings 2011 je publikováno a hodnoceno celkem 700 nejlepších světových vysokých škol. Nejvýše umístěná vysoká škola získává 100 bodů a od ní se odvozuje skóre škol ostatních. Českou republiku reprezentují v žebříčku 4 vysoké školy: Univerzita Karlova v Praze (UK) obsadila 276. místo a získala 39 bodů, České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) se umístilo na 501.–550. pozici a má 20 bodů. Masarykova univerzita (MU) skončila na 551.–600. místě a dostala za něj 16 bodů, Vysoké učení technické v Brně (VUT) se ocitlo v poslední stovce sedmi set vybraných škol (601. plus) a získalo 10 bodů.

Výsledky takového srovnání jsou více než zajímavé (viz tabulka) a některé z nich skutečně stojí za zaznamenání. Například už jenom fakt, že nejúspěšnější jsou vzhledem k velikosti populace své země vysoké školy v Irsku, Švýcarsku a na Novém Zélandu, tedy vesměs z malých zemí.

Výsledky však také potvrzují, že pro vysoké školství v USA jsou charakteristické veliké vnitřní rozdíly. Na jedné straně působí ve Spojených státech několik stovek výborných vysokých škol s vysokou mezinárodní kvalitou a prestiží, ale na druhé straně je zde zároveň ještě podstatně větší skupina škol (v USA je celkem evidováno více než 4 tisíce vysokých škol, z nich však například více než polovina nabízí pouze dvouleté studium), jejichž úroveň je jen velmi průměrná nebo podprůměrná.

Překvapit mohou také výsledky tzv. zemí BRIICS (Brazílie, Rusko, Indie, Indonésie, Čína a Jihoafrická republika), které jsou považovány za nastupující velmoci 21. století. Přestože se počet škol z těchto zemí zařazených do žebříčku QS za šest let téměř zdvojnásobil (z 36 na 67), počet získaných bodů se nezvýšil ani o deset procent. Znamená to, že nejlepší školy z těchto zemí si v průměru svoji pozici nezlepšily a ty nově zařazené se umístily spíše ke konci žebříčku. Navíc zvýšení počtu bodů je téměř celé absorbováno rychlým tempem růstu populace zemí BRIICS.

Potvrzují se tak například slova významného indického experta Viweka Wadhwy, který v prestižním americkém časopisu Foreign Policy upozorňuje, že hospodářský růst Číny a Indie v posledních letech není podporován vzdělávacím systémem, ale probíhá jemu navzdory. Konstatuje například, že dvě třetiny absolventů indických vysokých škol nejsou na trhu práce vůbec zaměstnatelní a ve firmách musejí projít další několikaletou přípravou, než se dostanou na úroveň absolventů ze zemí OECD.

Naopak podstatné zlepšení mezi roky 2005 až 2011 zaznamenaly především vysoké školy ze zemí Jižní Ameriky. Nejvíce se zvýšila úspěšnost vysokých škol Chile (počet škol v žebříčku vzrostl ze 2 na 9; pět z nich je však na pozicích 601. plus a umístění nejlepší pokleslo o dvě pozice), dařilo se i Argentině a Kolumbii. Úspěšný vývoj má za sebou také Jižní Korea (počet škol v žebříčku vzrostl z 8 na 17, nejlepší si navíc polepšila z 93. na 42. místo), Jihoafrická republika (počet škol v žebříčku vzrostl ze 2 na 5, nejlepší si navíc polepšila z 281. na 156. místo) a Irsko (počet zařazených škol se zvýšil z 5 na 8).

Naopak ne právě pozitivní vývoj má za sebou Slovinsko, jehož výkon utrpěl za posledních šest let nejvýrazněji. V žebříčku sice zůstala jediná vysoká škola – University of Ljubljana, ale klesla ze 418. místa na dělenou pozici 551.–600.). Podobně jako Slovinsko jsou na tom Thajsko (počet škol zařazených do žebříčku sice vzrostl z 6 na 8, ale zhoršilo se jejich umístění) a Polsko (v žebříčku zůstaly čtyři vysoké školy, všechny se ovšem umístily na horších pozicích). Příliš se však nevedlo ani Francii, Řecku a některým dalším evropským zemím. Ve svém celku však bývalé komunistické země Evropy ztratily více než západoevropské státy a je zřejmé, že neudržely svou dynamiku z předcházejícího období.

Česká republika v ukazateli výkonu vysokého školství v roce 2011 obsadila 28. místo na světě, což je stejné umístění jako v roce 2005. Bodově si sice polepšila, ale přesto ji od 27. Itálie odděluje větší bodová mezera. Vzhledem k velikosti své populace má však Česká republika úspěšnější vysoké školy než například Maďarsko, Polsko nebo Slovinsko a z bývalých socialistických zemí je na tom vůbec nejlépe.

Analýza údajů z celosvětových žebříčků QS z let 2005 a 2011 ukazuje, že přinejmenším některé české vysoké školy s delší tradicí dosahují poměrně vysokého komparativního standardu. V ukazateli celkového výkonu vysokého školství Česká republika v žádném případě nezaostává za postavením v jiných srovnávaných oblastech. Vždyť například v ukazateli Hrubého domácího produktu připadajícího na jednoho obyvatele jsme s 18 288 US $ na 39. místě na světě, v ukazateli Očekávané délky života pro nově narozené jsme se 77,7 roky 41. na světě, v ukazateli Konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra jsme 38. na světě, v Indexu lidského rozvoje OSN jsme na 27. místě na světě a v Indexu korupce Transparency International jsme dokonce až 53. na světě.

PDF - tabulka

Jan Koucký a Aleš Bartušek – Nenechme se deprimovat žebříčky. Akademie Lidových novin 3. 4. 2012.

Reklamy

Napsat komentář

Filed under Celý svět, Internacionalizace, Kvalita, Všechny články, Česká republika

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s