Vysoké školy a jejich studenty čekají chmurné finanční vyhlídky

V březnu 2012 vydal známý odborník na vysokoškolskou politiku Alex Usher s podporou Pam Marcucci z kanadské poradenské skupiny HESA (Higher Education Strategy Associates) již druhou výroční zprávu, která mapuje vývoj přístupu k vysokoškolskému studiu a jeho finanční náročnosti Global Changes in Tuition Fee Policies and Student Financial Assistance: 2011 Year in Review. Higher Education Strategy Associates, Toronto 2012. Zpráva se zabývá vývojem ve 40 zemích, které zahrnují 90 % všech vysokoškolských studentů na světě.

Alex Usher (prezident HESA) je například autorem reportu o vývoji vysokého školství v Evropě Ten Years Back and Ten Years Forward: Developments and Trends in Higher Education in Europe Region, připraveného pro světovou konferenci UNESCO o vysokém školství, která se v roce 2009 konala v Paříži.

Ve své zatím poslední publikaci navazuje nejen na stejně nazvanou zprávu za rok 2010, ale také na dva reporty s titulem Global Higher Education Rankings. Accessibility & Affordability in Comparative Perspective, které publikoval v roce 2005 a 2010. Se svými spoluautory v nich vytvořil, rozpracoval a na mezinárodní úrovni daty podložil důležité pojmy vysokoškolské politiky, které se týkají přístupu k vysokoškolskému vzdělání.

Redakce Vysoké školství ve světě

Za prvé jde o pojem accessibility („přístupnost“), který ukazuje, nakolik je přístup k vysokoškolskému vzdělání otevřen mladým lidem z různých sociálních a ekonomických vrstev a zjišťuje tedy sociální nerovnosti v přístupu. Za druhé jde o pojem affordability („finanční dostupnost“), který ukazuje, nakolik je vysokoškolské studium pro studenty finančně náročné. Alex Usher správně poukazuje na to, že není možné srovnávat pouze výši školného a případně dalších nákladů, ale je nutné se zabývat také rozdílnou výškou finanční pomoci studentům. V obou reportech porovnává z hlediska uvedených pojmů vždy 15 zemí (především vyspělých členských států OECD), ale přestože nejde o stejné skupiny zemí, Česká republika mezi nimi bohužel ani v jednom případě nefiguruje.

V nejnovější zprávě z března 2012 (a stejně tak v obdobné zprávě o rok dříve) se na 72 stranách zaměřuje především na ukazatele obsažené v pojmu finanční dostupnosti vysokoškolského studia (affordability) a ukazuje, jak se ve 40 zemích světa (rozšíření zemí se zaměřilo především mimo OECD; opět bez České republiky) za poslední rok změnila politika v oblasti školného a v oblasti finanční podpory studentů.

Na základě dlouhodobě prováděných analýz dochází Alex Usher k závěru, že finanční dostupnost (tedy porovnání vývoje školného a vývoje finanční podpory) vysokoškolského studia pravděpodobně v minulých letech dosáhla svého vrcholu a již od roku 2010 se situace začíná postupně zhoršovat. Ve zprávě je uvedena řada příkladů různých trendů, které však mají podobný směr.

Ve většině zemí OECD například státní podpora vysokoškolského studia v roce 2011 jen se zpožděním a nedostatečně držela krok s inflací. Výhled pro rok 2012 přitom vypadá především pro evropské země, zatížené dluhovou krizí, dosti bezútěšně. Navíc průměrné školné se například v USA zvýšilo v roce 2011 o 5 % a v JAR dokonce o 6 %. USA byly ovšem zároveň jedinou zemí, kde rostlo školné a zároveň se výrazněji snížila finanční podpora studentů (Pell Grant systém byl pro akademický rok 2011–2012 pozastaven a některé další stipendijní programy byly buď omezeny, nebo zcela zrušeny).

Ve zprávě se uvádí, že „studenti ve Spojených státech zažili v roce 2011 největší pokles finanční dostupnosti, neboť tváří v tvář zřetelnému zvýšení školného došlo k výraznému omezení finanční pomoci. A nelze očekávat, že by se tento trend v příštích dvou letech (2012–2013) změnil.“

Podpora studentů (finanční pomoc, různá stipendia a výhodné půjčky) poklesla ovšem i v řadě dalších zemí. K největším škrtům došlo v roce 2011 například v Brazílii, Itálii, Pákistánu a na Ukrajině. Finanční propad navíc zažily i samotné rozpočty vysokých škol, například v USA, ve Velké Británii, v Itálii, Japonsku, Nizozemsku, na Filipínách, v Jižní Koreji, ve Španělsku, Švýcarsku a v Thajsku. Školné tam proto muselo růst, přestože se nezvyšovala finanční podpora studentů. Například na Filipínách v loňském roce 80 % veřejných (státem neřízených) univerzit a vysokých škol zvýšilo poplatky o 5 % až 10 % a „zdá se pravděpodobné, že vláda v roce 2012 umožní zvýšit školné i na státem řízených školách.“

Zpráva ovšem také uvádí, že v některých zemích (například ve Francii, v Německu, ve Švédsku a v Saúdské Arábii) se finanční dostupnost studia v průběhu roku 2011 mírně zlepšila, neboť se školné nezavádělo či nezvyšovalo a přitom mírně rostla finanční podpora studentů. Obdobný vývoj proběhl i v Kolumbii, kde bylo mírné zvýšení školného doprovázeno významným zvýšením finanční podpory studentů.

Zpráva však zároveň konstatuje, že „i v těch zemích, kde vlády udržely nebo dokonce zvýšily úroveň veřejných výdajů na vzdělávání, lze současně pozorovat pokračující trend zvyšování soukromých výdajů na vysoké školství…. Vysokoškolské systémy se tak dostávají pod stále větší tlak, aby získávaly finanční prostředky od svých studentů.“

Přiložená tabulka ukazuje vývoj (snižování, beze změny a zvyšování) finanční dostupnosti vysokoškolského studia (affordability) ve 40 zemích světa v letech 2010–2012 (za poslední rok 2012 měl autor Alex Usher přirozeně informace pouze z omezeného okruhu zemí).

Zpráva rovněž říká, že prakticky „ve všech částech světa rostoucí počet studentů, stoupající náklady a probíhající soutěž o veřejné prostředky s jinými důležitými oblastmi veřejného sektoru (například zdravotnictví, sociální dávky, důchody) nutí univerzity, aby si zajišťovaly další příjmy z vyšších poplatků za studium, z pronájmu svého zařízení, poradenství, různých (daňově zvýhodněných) darů apod.“

Obavy z důsledků takového vývoje pro zvýšení nerovností v přístupu k vysokoškolskému vzdělání a zpochybnění principů rovných příležitostí vedly ovšem v řadě případů ke změnám podoby finanční podpory. Častěji se totiž zaměřila právě na zmírňování negativních sociálních dopadů poklesu veřejných výdajů na vysoké školství.

Na celém světě se vysokoškolské systémy ocitají pod silným tlakem důsledků probíhajících demografických změn a postupné masifikace účasti na vysokoškolském vzdělávání. Vlády a vysokoškolské instituce v zemích, kde odpovídající demografické kohorty klesají (jako například v Japonsku, Jižní Koreji a na Tchaj-wanu) se snaží odvrátit pokles počtu studentů a přitahují mladé lidí z netradičních sociálních vrstev a lákají zahraniční studenty.

Avšak většinou je situace jiná. „Především země v rozvojovém světě, které zároveň zažívají i značný populační růst, jako je Brazílie, Indie nebo řada afrických zemí, se snaží vyhovět stále rostoucímu zájmu o získání vysokoškolského vzdělání a zvyšují míru účasti i mezi dříve marginalizovanými skupinami obyvatel.“ Pro rozpočty vysokých škol pak ovšem nestačí, že veřejné výdaje na vysoké školství zvolna rostou, protože počet studentů se zvyšuje podstatně rychleji. Důsledkem je tak i v tomto případě tlak na další zvyšování školného a nerozšiřování nebo dokonce omezování studentských podpor.

Reklamy

Napsat komentář

Filed under Celý svět, Financování, Studenti, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s