Další země zavádějí školné, aby vysoké školy přežily

Martin Whittaker – More countries consider turning to tuition fees to achieve sustainability. University World News, 27. 3. 2012.

Podle poslední studie EUA, o které zpravodaj Vysoké školství ve světě již informoval, důsledky ekonomické krize nejvíce postihly vysoké školství ve Spojeném království, Irsku, Lotyšsku, Itálii, Řecku a Maďarsku, kde bylo financování z veřejných zdrojů sníženo o více než 10 %, a pak ve Španělsku, Nizozemsku, Slovensku, Litvě, Estonsku a Rumunsku, kde se snížení pohybovalo mezi 5 až 10 %.

Jedna ze čtyř pracovních skupin se proto na výroční konferenci EUA zabývala udržitelným financováním vysokého školství a zaměřila se na dvě oblasti, v nichž dochází k velkým změnám. Nejdiskutovanější byly zkušenosti ze zavádění školného v některých evropských zemích, jmenovitě v Anglii, Rakousku a Finsku.

Redakce Vysoké školství ve světě

Profesor Sir Steve Smith (vice-chancellor na University of Exeter a současný předseda Universities UK, tedy zájmové organizace sdružující britské vysoké školy, určité obdoby konference rektorů) shrnul zavádění školného v Anglii (ostatní oblasti Spojeného království – Skotsko, Wales a Severní Irsko – mají samostatné systémy školného).

Školné ve výši 1 000 £ zavedla labouristická vláda v roce 1998, tedy v době, když se snižovalo financování z veřejných zdrojů a počty studentů přitom rostly; studentské granty (stipendia) byly současně nahrazeny půjčkami. V roce 2006 bylo školné zvýšeno trojnásobně. V roce 2010 došlo k rozhodnutí o dalším zvýšení, které školné nestanovilo jednotně, ale jako rozmezí od 6 do 9 000 £, ve kterém se mohou vysoké školy pohybovat. Vláda ovšem očekávala, že se spodní hranice překročí jen výjimečně, a především, že horní hranici využijí jen špičkové instituce. Od září 2012 však tak činí téměř všechny vysoké školy, téměř 40 % pro všechny studijní programy, téměř 60 % vysokých škol jen pro některé.

Jaké to mělo důsledky na počet studentů, zejména těch z chudších rodin? Přihlášky ke studiu na akademický rok 2012–2013 klesly o 9 %, ale ty z nejnižší socio-ekonomické skupiny jen o 0,2 %. Lze to připisovat skutečnosti, že půjčka se začíná splácet teprve tehdy, až příjem absolventa přesáhne 21 000 £ ročně.

Zásadní změnou však je, že se břemeno financování přesunulo ze státu na studenty. Financování vzdělávací činnosti vysokých škol státem se snížilo o 80 % a studenti, kteří platí značné školné, se začínají považovat za zákazníky. Podle prof. Smithe zavedení školného znamená, že „moc spočívá do značné míry na studentech a že se ti stávají informovanými spolutvůrci vzdělání. Platí-li sami za své vzdělání, mají právo se vyjadřovat k jeho kvalitě.“ Ale zavedení školného mělo vliv i na učitele. „Existovala celá generace vědců, kteří se považovali za tak dobré, že nemuseli učit. Ale nyní řada lidí jako já sám si nesmírně cení pedagogické práce.“

Přesun financování vysokých škol z veřejných zdrojů na studenta prodělalo v roce 2001 i Rakousko, když bylo zavedeno školné 350 € za semestr. Počet studentů se nejprve snížil, ale později opět vzrostl. Podle Christopha Badelta, rektora Wirtschaftsuniversität Wien, nemělo zavedení školného významnější důsledky na účast na studiu. Školné však nová vláda v roce 2009 zrušila.

Finsko stojí v otázce zavedení školného na opačném konci. Financování z veřejných zdrojů kryje všechny náklady na vysokoškolské studium všech úrovní, studenti dostávají kolem 500 € měsíčně jako grant (stipendium) a jako příspěvek na ubytování. Reforma vysokých škol v roce 2009 však umožnila vytvoření dvou soukromých vysokých škol, které smějí požadovat školné na studentech ze zemí, které nejsou členy EU, a to ve výši 8 000 € za semestr magisterského studia. Podle pracovníka jedné z nových univerzit se počet přihlášek na placené studium nesnížil, ale naopak vzrostl, a také kvalita uchazečů se zvýšila: „Neevropští studenti asi nevěří tomu, co je zdarma, ale je-li něco drahé, pak to bude kvalitní“. Finští studenti tento pokus odmítají, protože se obávají, že je to jen první krok otevírající další vývoj novým a nežádoucím směrem.

Druhou oblastí, o které pracovní skupina jednala, byly možnosti financování z evropských strukturálních fondů a výzkumných programů. Dnes pocházejí ze zdrojů EU jen 3 % příjmů vysokých škol. Z diskuse vyplynulo, že očekávání vysokých škol jsou příliš optimistická. Jak řekl Jens Oddershede, rektor Syddansk Universitet: „Většina vlád, a určitě i ta naše, očekává, že EU vyřeší jejich rozpočtové problémy. Tři čtvrtiny vysokých škol věří, že získá z EU více peněz. To však pravděpodobně není možné.“

Vysoké školy, které žádají o evropské peníze, mají velké problémy s rozsáhlou byrokracií. Podle Thomase Estermanna z EUA v příštích letech přibudou vysoké školy z dalších zemí, „ale úspěšné budou především ty, které s tím již získaly zkušenosti a vědí, jak si poradit s tou složitostí a komplikovaností.“

Reklamy

Napsat komentář

Filed under Anglie, EU (organizace, celek/členské země), Financování, Finsko, Rakousko, Studenti, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s