Studenti vysokých škol: dojné krávy nebo konkurenční výhoda?

Allan Päll – Students: Cash cows or a nations asset? ScienceGuide 30. 01. 2012.

Investice do vysokého školství nejsou jedním z dnešních problémů Evropy, jsou jejich řešením

V  článku z 30. ledna 2012 přinesl ScienceGuide stanovisko současného předsedy ESU (European Students‘ Union) k financování vysokého školství. Allan Päll v něm ze svých ideových pozic kritizuje snahu přesouvat finanční břímě na studenty a naopak zdůrazňuje přínos vysokého školství pro společnost stejně jako nutnost dále zvyšovat participaci na něm. (Velice podobný text byl pod názvem „EUROPE: Student unrest in an era of economic crisis“ publikován také 8. ledna 2012 v University World News.) Zveřejňujeme mírně zkrácený výtah z obou článků.

Evropská unie studentů ESU je zastřešující organizací, která sdružuje 45 národních unií studentů z 38 zemí a reprezentuje přibližně 11 milionů studentů evropských vysokých škol. Hájí jejich studijní, sociální, ekonomické a kulturní zájmy na evropské úrovni vůči organizacím jako EU, Rada Evropy a UNESCO. ESU má poradní hlas v Boloňském procesu a je plnoprávným členem Evropského fóra mládeže (YFJ – Youth Forum Jeunesse).

Allan Päll z Estonska byl zvolen předsedou ESU pro roky 2011–2012. Miroslav Jašurek, předseda Studentské komory Rady vysokých škol v České republice, byl v rámci ESU pro rok 2012 zvolen jedním z představitelů Výboru pro vnitřní záležitosti (CID – Committee for Internal Development). 

Redakce Vysoké školství ve světě

Vysoké školy neunikly úsporným opatřením. Škrty v jejich financování, snižování podpory studentů, zavádění nebo zvyšování školného – i když někdy pod heslem „žádné platby během studia“ („no payment at the point of delivery“) – a omezování počtu studentů ze zahraničí jsou první reakcí. Přitom současně jen málokdo nesouhlasí s tvrzením, že vysokoškolské vzdělání může být cestou, jak se z krize dostat.

Dnešní evropská krize je v podstatě krizí sociálního státu. Problémem je, že strukturální rozpočtové problémy zvyšují zadlužení a vytvářejí ekonomický bludný kruh. Financování vzdělávání je stěží příčinou strukturálního zadlužení evropských zemí, naopak mnoho ekonomických argumentů podporuje zvýšení výdajů na vzdělávání. Ale vysoké školy jsou jen zřídka skutečnou rozpočtovou prioritou, zejména když se zdá, že „řešení“ může přinést právě „student“ nebo „absolvent“ a že veřejné investice lze lehce přeměnit na soukromé. Četné škrty ve financování vysokého školství z veřejných zdrojů v řadě evropských zemí prokazují, že se v praxi myšlenka, že veřejné výdaje (investice) do vysokého školství jsou částí řešení dnešní krize, příliš neuplatňuje. Některé evropské země se sice zavázaly, že budou i nadále investovat, ale ty jsou v menšině, nebo jsou investice doprovázeny škrty v jiné oblasti: to je případ Německa, kde se investuje na spolkové úrovni, ale jednotlivé spolkové země mají odlišnou politiku.

Není pochyby o tom, že se zvyšuje tlak na studenty a jejich rodiny, aby spolufinancovali větší část svých studií. Nejde jen o zvyšování školného, ale i o snižování podpory studentů. Dnešní britské školné ve výši 9 000 £ bylo ještě před pár lety v Evropě naprosto nemyslitelné. Možná, že se již blíží bod zvratu, kdy se sdílení nákladů stane pro studenty či absolventy příliš velkou zátěží. I když okamžitým důsledkem by mohl být pokles přihlášek, jak se to letos stalo v UK nebo ve Švédsku u zahraničních studentů, není pravděpodobné, že se zájem o studium dlouhodobě sníží. To samo může být částí problému – dnes každý věří, že vysokoškolské vzdělání znamená zaručený osobní přínos.

Ve Spojených státech již finanční zátěž a splácení půjček, jež si studenti museli vzít, chtěli-li získat kvalitní vzdělání, vzrostly do té míry, že mladým absolventům například znemožňují získat úvěr na podnikání nebo na bydlení. V Chile došlo k protestům studentů, kteří požadují veřejné vysoké školství zdarma místo elitářského přístupu, kdy je přístupné jen těm, kdo mají dostatek prostředků. Také v různých evropských zemích jako ve Španělsku studenti bojují o svou budoucnost rozhořčeni, že se musí na začátku své dospělosti zadlužovat a že jim hrozí nezaměstnanost.  

Stále ještě nemáme odpověď na problém, jak vyvážit veřejné rozpočty vzhledem k masifikaci vysokého školství. V minulých desetiletích se prudce zvýšil počet studentů, zatímco veřejné výdaje na vysoké školství se jen pokoušely s tím držet krok. Lze tvrdit, že jsme svědky snižování kvality vzdělávání.

Země i instituce se obracejí na soukromé peněženky, zejména tam, kde se to zdálo být snazší cestou, jak získat peníze, než přilákáním zahraničních studentů jako „dojných krav“.  A současně zapomněly, že v jejich zemích ještě existuje nerealizovaný potenciál lidí, kteří se stále nemohou těšit z vysokoškolského vzdělání, protože si prostě nemohou dovolit studovat.  

Upozorňují na to organizace jako OECD, které podporují investice do vysokého školství jako cestu k řešení ekonomické krize a rezervám ve využití lidského potenciálu dnes věnují pozornost. V dlouhodobém pohledu může totiž stát naši společnost mnohem více, jestliže tento potenciál nevyužijeme a neposkytneme nedostatečně zastoupeným sociálním skupinám přístup na vysoké školy. Růst HDP je s tím přímo spojen. Mohli bychom dokonce požadovat, aby nám vlády doložily, že škrty ve veřejných výdajích na vzdělávání povedou k dlouhodobému růstu. Zdá se, že se při utváření politiky stále nedostatečně využívají průkazné údaje o dlouhodobém přínosu vysokého školství.

Na druhé straně se také dostatečně nezkoumalo, co přinese další přenášení finančního břemene na studenty. Jaké budou jeho dlouhodobé důsledky pro řešení hlavních problémů, jimž musí Evropa čelit, jako jsou potřeba velkých inovací ve společnosti nebo stárnutí obyvatelstva? Co se stane, když budeme mít stále více absolventů, vysokoškolské vzdělání už nebude považováno za privilegium vyhrazené jen někomu a osobní (finanční) prospěch, který z něj plyne, bude stále zanedbatelnější? Jakoby chyběla spojitost mezi různými cíli naší politiky.

Tyto nesrovnalosti vytvářejí napětí a již mají vliv na každodenní život studentů a na jejich budoucí rozhodnutí. Některé vlády, například v Maďarsku, chtějí zabránit, aby absolventi odcházeli do zahraničí tím, že požadují, aby v takovém případě uhradili náklady státu na jejich studium. To ovšem vyvolává další otázky o evropské solidaritě a o tom, jak se přistupuje k řešení krize.

Zdá se, že se v době krize zapomnělo na přínos vysokého školství pro společnost. To je velmi zneklidňující trend, který studenty velmi znepokojuje. Jak můžeme mít důvěru k našim vládám, jestliže nedokáží řešit krizi a provádějí úsporná opatření, která nevedou k dlouhodobým změnám a udržitelnosti vývoje společnosti? Naší úlohou je nejen vlády přesvědčovat o ekonomickém přínosu vysokého školství, ale argumentovat také etickými a dalšími mimoekonomickými (sociálními, kulturními) důvody pro jeho financování. Studenti již dali zřetelně najevo svůj názor a jsem si jist, že jejich protesty a neklid budou v roce 2012 pokračovat.

Advertisements

Napsat komentář

Filed under EU (organizace, celek/členské země), Financování, Studenti, Všechny články

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s